Měli jste někdy příležitost si vyzkoušet pilotovat letadlo?
Já jsem tuhle možnost využil o letošních velikonocích.
Letět jsem s výcvikovým ultralight s dvojitým řízením, jak v autoškole.
Pilot mi vysvětlit, funkce jednotlivých přístrojů, jakým způsobem letadlo vlastně funguje a jak se udrží ve vzduchu. Pro mne jako pro strojaře, tohle bylo velice zajímavé.
Počasí se začalo horšit, takže mi pomohl se zapnout a vyrazili jsme na start. Díky tomu, že ovládání bylo zdvojené jsem si mohl vyzkoušet rolovat na start.
Tady se u mne projevily reflexy z řízení auta. Výškové kormidlo, které jsem měl před sebou se podobá volantu. Měl jsem zatočit doprava, okamžitě jsem sáhl po tom volantu a točil jak v autě. A letadlo nic. Pilot se jen pochechtával. Ve skutečnosti se letadlo na zemi ovládá nožními pedály, které ovládají přední kolo.
To mi dělalo trochu problém, ale nakonec jsem dojel na místo startu. Jel jsem jak blesk. Ne tak rychle, ale tak klikatě. Pilot krásně plynule odstartoval a pak mi předal řízení a měl jsem stoupat asi na 300 m. Když jsem vystoupal na potřebnou výšku, tak jsem měl letět horizontálně a občas zatočit. Ovládat letadlo, tak aby to vypadalo, že letíte rovně, není jednoduché, když to máte v ruce poprvé. Takže to byla taková menší horská dráha. Ty zatáčky jsem dělal hodně opatrně, měl jsem pocit, že naklonit to trochu víc, tak se musíme převrátit.
Pilot si toho všimnul a předvedl mi, jak zatáčí on. Ve chvilce, jsme byli naklonění asi 60 st. Dvakrát tolik, co jsem si dovolil já. A já zažíval zvláštní pocit kombinace strachu a úžasu současně.
Bavili jsme se o technických možnostech letadlo, o tom co se stane, když letadlo ztratí rychlost. A on se rozhodl mi to předvést. Při ztrátě rychlosti letadlo na chvíli přejde do střemhlavého letu a po nabrání rychlosti zase přejde do horizontálního letu. Pilot zpomalil na rychlost asi 50km za hodinu. Letadlo se začalo celé chvět. Pilot ho sklopil nosem dolů. A to už byl silný adrenalin.
Pro přirovnání si představte, že jste připoutání zády na strop a pod váma je 300m volného prostoru.
Potud to byla pohoda. Jenže najednou pilot zařval, že nefunguje výškové kormidlo a my dál padali kolmo dolů v podstatě volným pádem.
V tu chvíli mi bylo jasné, že máme problém. Mega problém. Mně ten pocit celého stáhnul.
Řeknu vám upřímně, že mít v tu chvíli v zadku 8kulatinu, tak ji cvaknu.
Ta zem se přibližovala neskutečně rychle.
Že jsem Vám to můžu povídat osobně, za to vděčím dvěma věcem.
1) To letadlo mělo záchranný systém. Mělo svůj padák.
2) A taky pilota, který si zachoval chladnou hlavu.
A po 200 metrech volného pádu vypnul motor a vystřelil padák. Zbývající metry jsme se pomalu snesli pod padákem. Po dopadu se letadlo převrátilo na záda. Oba dva jsme dokázali vylézt vlastními silami a prakticky bez zranění.
Za chvíli se tam seběhlo hodně lidí, kteří byli neskutečně ochotní pomoci. Potom dorazila policie, letecká inspekce, a začalo vyšetřování.
Za pár dnů jsem si položil otázku: jaké stopy tohle zanechá na mé psychice. Dokážu ještě někdy vstoupit do letadla? Nebo se rozklepu při téhle představě?
Zatím, vím, že mi mozek prakticky vymazal vzpomínky na to první leknutí a začátek pádu, nechal je velmi matné. Pod tím padákem si to pamatuji a let před pádem, taky v pohodě.
A když si představím situaci, že nastupuji do letadla a letím, tak jsem klidný. Plánuji si objednat ještě další let, ať si to ověřím fyzicky. Ale vím, že se napřed podívám, jestli letadlo má padák.
Jirka