Zdroj: Drunvalo Melchizedek – Prastaré tajemství květu života sv.1
Vše v této Realitě je sinusová nebo kosinusová křivka. Jednu od druhé odlišuje vlnová délka a vzorec.
Vlnová délka 7,23 cm je zvuk Óm-hinduistický zvuk tohoto vesmíru. Této dimenze. Každá věc v tomto vesmíru vydává zvuk podle své formy. Vydává svůj unikátní zvuk. A průměr všech zvuků tohoto vesmíru je vlnová délka 7,23. Tuhle skutečnost objevili technici americké Bellovy laboratoře.
Čím je dimenze vyšší, tak vlnová délka je kratší a má více energie, naopak čím je dimenze nižší, tak i vlnová délka je delší a energie ubývá. Těmito rozdíly je taky zajištěno, že se jednotlivé dimenze nebudou míchat mezi sebou. Nejde smíchat tento vesmír (dimenzi) s jiným, protože druhý vesmír bude mít jinou vlnovou délku.
Tato vlnová délka je také přesným průměrem vzdálenosti mezi očima, od středu jedné zornice k druhé – vezmete-li 100 lidí a uděláte průměr. To samé platí pro vzdálenost mezi špičkou brady a nosu. Vlnová délka 7,23 cm je vtisknuta do celého našeho těla různým způsobem.
Dalším prvkem posvátné geometrie je poměr fí, (zlatý řez).
Definice zní: Zlatý řez vznikne rozdělením úsečky na dvě části tak, že poměr větší části k menší je stejný jako poměr delší části k celé úsečce. Hodnota tohoto poměru je iracionální číslo.
Ještě nikomu se nepodařilo tohle číslo vypočítat celé do konce. Počítače běžely celé měsíce a jediný výsledek byla zaplněná paměť čísly. Zlatý řez můžete najít u všech životních forem na Zemi.
Vzdálenosti na prstech označené A až B do C, D a E jsou všechny v poměru fí. Poměry kostí na ruce jsou stejné i na noze.
Pokud porovnáte délku ruky s délkou spodní kosti paže, jejich poměr je fí, právě jako délka spodní kosti paže k horní. Tento poměr fí se nalézá po celé kosterní soustavě na nejrůznějších místech a mnoha různými způsoby. je obvykle na místech, kde se něco ohýbá nebo mění směr. Tělo pracuje na proporčním systému jedné části vzhledem k druhé.
Další obrázek je řecká socha: Doryforos – muž nesoucí kopí. Řekové měli velmi dobré znalosti o zlatém řezu. Při vytváření díla používali současně obě mozkové hemisféry. Tu levou, aby vše pečlivě změřili, aby tak zajistili, že vše bude v pořádku podle zlatého řezu. Pravou hemisféru používali, aby dokázali soše vtisknout výraz, emoce.
Když Římané ovládli Řecko pokoušeli se z jejich pohledu úžasné řecké umění napodobit, ale výsledek vypadal, jak od amatérů.
Tento obrázek dokládá použití zlatého řezu v architektuře japonské pagody. Stavi
telé vše dokonale změřili, nejen obvodové zdi, ale i kde končí jednotlivé stříšky, aby zajistili, že vše bude v poměru i ke kouli zcela nahoře.
Stejným způsobem je stavěn i řecký Parthenon. Podle stejných matematických principů.
Stejně jako Velká pyramida. Ačkoliv styl stavby je od obou předchozích naprosto odlišný, matematický princip zlatého řezu je zachován